PŘÍBĚH ROCKOVÉHO DĚJEPISU

Historie hudebně vzdělávacího projektu Rockový dějepis se začala psát již v roce 2009 ve zlínském rádiu ROCK MAX. Pod názvem Rock do škol jsme s přednáškami o historii rockové hudby s kolegyní Markétou pravidelně navštěvovaly základní a střední školy po celé Moravě. Na základě zpětné vazby jak od učitelů, tak od publika, jsme obsah upravovaly a pilovaly, až jsme po čase dospěly k ideálnímu stavu. Bohužel, mediální trh je neúprosný, a tak rádio ROCK MAX jednou provždy svoje vysílání ukončilo a naše cesty s Markétou se pracovně rozdělily.

Projekt ale žil v mojí mysli dál. Dostala jsem od Markéty požehnání k tomu, abych nastupujcí generaci ukazovala, že "dějiny rockové hudby jsou dějinami soudobé společnosti". Potíž byla jen v tom, najít k sobě správného parťáka. Kdo by mohl nahradit Markétu, která vystudovala DAMU, je bavička, umí pracovat s dětským publikem a miluje rockovou hudbu...

Pak jsem se náhodou o Rocku do škol zmínila před Jirkou. Vystudovaným hudebníkem, který miluje (nejen) rockovou hudbu, je šoumen, a práce s publikem je jeho denní chleba. A najednou bylo jasné, že se rodí nová éra, že já, člověk, který má v hlavě všechna hudební data a souvislosti, ale netroufá si je použít na veřejnosti, k sobě našel přesně toho parťáka, kterého potřebuje! Po hodinách kreativních debat, které dodaly projektu nový rozměr, jsme společně stvořili Rockový dějepis, který se stal více než důstojným nástupcem Rocku do škol.

Po nějaké době jsem, ovlivněna studiem sociálních prací a prací se seniory, dospěla k tomu, že Rockový dějepis by mohl mít přesah i do této oblasti. Byl to smělý nápad, a já jsem si nebyla jistá, jestli zvládneme postavit program, který bude dávat smysl a bude seniorské publikum bavit. Jakmile jsem jej však přednesla Jirkovi, nadchnul se pro ideu přinášet radost lidem, "kteří to všechno zažili", otevřít jim cestu k tomu, aby zavzpomínali na staré časy a vrátili se do dávných let. Na základech Rockového dějepisu pro školy vznikl zbrusu nový projekt s podtitulem Cesta od blues po osmdesátá léta. Bylo od začátku jasné, že půjde o zcela jiný koncept. Méně teorie a hudebních dat, více písniček, a co největší spolupráce s publikem. Oprášili jsme tedy kytary, vybrali ty nejznámější songy z historie rockové hudby, které si s námi mohou posluchači zahrát a zazpívat. Odměnou pro nás jsou úsměvy babiček a dědečků, a ten zvláštní lesk v očích, když vzpomínají na dávné doby.